Na noční obloze svítí zvířetníkové světlo

Zvířetníkové světlo (světlé kužele uprostřed)
na mozaice ze severní a jižní polokoule.
Foto: Petr Horálek a Juan Carlos Casado.

Pokud máte možnost či jste dokonce nuceni pobývat právě v následujících 14 dnech někde na mimo velká města, nabízí se pozorovat jeden velmi zajímavý úkaz na noční obloze – zvířetníkové světlo. Nejlépe je vidět tam, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení. Můžeme jej spatřit přibližně hodinu po západu Slunce nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°, kde jej doplňuje poměrně vzácný pohled na planetu Mars nedaleko hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. Na oba úkazy netřeba dalekohled, jen tmavá obloha.

Tiskové oznámení z 2. března 2021

Pozoruhodné i vzácné nebeské úkazy v roce 2021

Maximum roje Perseid nad Sečskou
přehradou. Foto: Petr Horálek.

Rok 2020 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu mimořádné úkazy na obloze. Uviděli jsme jasnou kometu NEOWISE, Venuši u kupy Plejády nebo meteorické roje Lyridy, Perseidy či Geminidy za vhodných podmínek. V říjnu byl k Zemi nejblíže Mars na dalších 15 roků a na prosincový slunovrat se na nebi objevila mimořádně vzácná konjunkce Jupiteru a Saturnu, které se znovu dočkají až další generace v roce 2080. Rok 2021 bude o něco chudší, ovšem rovněž velmi zajímavý. Pod nebe nás nalákají noční svítící oblaky, meteorický roj Perseidy nebo dokonce částečné zatmění Slunce viditelné vysoko nad obzorem nad celým česko-slovenským územím.

Tiskové oznámení z 25. prosince 2020

Geminidy vrcholí za ideálních podmínek: Noci slibují až 1000 meteorů a mimořádně vzácnou konjunkci planet

Maximum Geminid v roce 2018 nad zasněženou
chatou v Železných horách. Foto: Petr Horálek.

Každoroční meteorický roj Geminidy má letos ideální pozorovací podmínky. Čas maxima vychází na 14. prosince v 1:50 SEČ, tedy v době, kdy je místo, odkud na obloze vylétají, prakticky nejvýš nad obzorem. Navíc nebude vůbec rušit svým svitem Měsíc, který je právě v době maxima v novu. Pozorovat se vyplatí zejména 14. prosince mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. V průběhu noci (hlavně tedy v časných ranních hodinách) zazáří nad českým nebem, daleko od měst produkujících výrazné světelné znečištění, až desítky meteorů v hodině, za celou noc až 1000 meteorů. Zvečera pak pozorování doplní mimořádně vzácná konjunkce Jupiteru a Saturnu, která se znovu odehraje až v roce 2080.

Tiskové oznámení ze 7. prosince 2020.

Na noční obloze zazáří prach z Halleyovy komety

Maximum Orionid v roce 2017 nad Mongolskem.
Orion je sedm jasných hvězd připomínajících
motýla ve směru nad autem. Foto: Lu Shupei.

Ve třetí dekádě října, v úterý 20. a středu 21. října 2020 ráno, dosahuje maxima své každoroční aktivity jeden ze známých podzimních meteorických rojů Orionidy. Rychlé meteory vylétají zdánlivě ze souhvězdí Orionu, které je dobře pozorovatelné už po půlnoci. Letos při pozorování neruší Měsíc, za hodinu může zazářit přes 20 meteorů. Mezi nimi může zasvítit i jasný bolid. Roj Orionidy je jakýmsi pozdravem od slavné Halleyovy komety, neboť jej v naší atmosféře způsobují zanikající částečky kdysi uvolněné z této legendární komety.

Tiskové oznámení z 14. října 2020.

Mars bude na počátku října nejblíže k Zemi do roku 2035

Planeta Mars. Foto: NASA/ESA.

„Rudá“ planeta Mars se v úterý 6. října 2020 v 16 hodin 19 minut středoevropského letního času přiblíží k Zemi na vzdálenost 62,07 milionu kilometru.  Bude tak k naší planetě nejblíže až do roku 2035. Jen o týden později, v noci 13./14. října 2020, nastane tzv. opozice Marsu se Sluncem a planeta tedy bude pozorovatelná celou noc. Díky svému přiblížení je Mars v těchto dnech opravdu jasný: po Slunci, Měsíci a Venuší čtvrtým nejjasnějším objektem oblohy. Už středně velkým hvězdářským dalekohledem jsou na něm pozorovatelné útvary jako polární čepička nebo terénní oblasti s rozdílnou odrazivostí. Vzácného příblížení také využil úřad NASA, který k Marsu vyslal 30. července vozítko Perservance v rámci mise Mars 2020. Ta by rudé planety měla dosáhnout 18. února příštího roku a bude hledat známky života.

Tiskové oznámení z 23. září 2020.

Meteorický roj Perseidy vrcholí po víkendu, k vidění budou i čtyři planety a Měsíc

Celonoční mozaika roje Perseidy z roku 2018
zachycená z Parku tmavé oblohy Poloniny
na Slovensku. Foto: Petr Horálek.

Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseidy nastane v noci z úterý 11. na středu 12. srpna. V  průběhu  této  nocí  uvidíme  na Měsícem osvětlené obloze mimo města zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 50 meteorů za hodinu. Kromě meteorické podívané s Měsícem obloha nabídne pohled na 4 nejjasnější planety Sluneční soustavy.

Tiskové oznámení z 5. srpna 2020.

Kometa NEOWISE slibuje vzácné nebeské představení

Kometa C/2020 F3 zachycena za rozbřesku
2. července 2020 ze španělského Salamanca.
Foto: Oscar Martín Mesonero.

Dnes 2. července 2020 ráno poprvé několik fotografů po celé Evropě, včetně Česka, zaznamenalo kometu C/2020 F3 NEOWISE fotograficky během jasného rozbřesku. To znamená, že jasnost komety dosahuje hodnot nejjasnějších hvězd oblohy a je tu opravdu mimořádně velká šance, že za pouhé 2-3 dny uvidíme nejjasnější kometu za posledních 13 let.

Tiskové oznámení z 2. července 2020.

Kometa C/2020 F3 (NEOWISE) byla objevena kosmickým přehlídkovým systémem NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer, provozovatel NASA / JPL / CALTECH) 27. března 2020 jako objekt o přibližně 17. hvězdné velikosti (tedy hluboko pod dosahem středně velkých přístrojů). Tento kosmický dalekohled, obíhající Zemi po polární dráze ve výšce okolo 490 km, hledá už od roku 2011 tzv. malá tělesa Sluneční soustavy, především asteroidy (kterých objevil už několik tisíc) a trpasličí planety. Důmyslný monitorovací systém umožňuje objevovat i slabé komety anebo hvězdokupy. Od objevu komety C/2020 F3 bylo jasné, že půjde o poměrně zajímavý objekt a postupné zpřesňování dráhy astronomům utvrdilo, že bychom – v případě stabilního vývoje kometární aktivity – mohli kometu uzřít i pouhýma očima.

Astronomové pozorují jasnou kometu, mohli bychom ji spatřit očima

Ilustrační foto: Velká kometa Hale-Bopp v roce 1997.
Foto: Jerry Lodriguss.

Astronomové mohou v těchto dnech sledovat prakticky v přímém přenosu průlet komety C/2020 F3 (NEOWISE) v zorném poli tzv. koronografu LASCO C3 na palubě družice SOHO. Zmíněná kamera snímá nepřetržitě okolí našeho Slunce, které je pro svůj oslnivý jas zakryto terčíkem. Na snímcích lze uvidět kometu jako bílou skvrnku s nápadným ohonem, která se postupně sune od spodního do levého okraje pole. Kometa dosahuje jasnosti okolo 2,3 magnitudy a zatím se zdá, že svůj průlet v blízkosti zářivého Slunce přežívá takříkajíc bez újmy. Pakliže bude trend pokračovat i nadále, přibližně od 4. července budeme moci kometu vyhlížet za rozbřesku nevysoko nad severovýchodním obzorem a jasností by mohla dosáhnout první hvězdné velikosti (tedy jako hvězdy ve „Velkém voze“).

Tiskové oznámení z 26. června 2020.

Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa

Vyhlížení hvězd z největšího meteoritu světa.
Foto: Petr Horálek.

Letos uplyne právě 100 let od jednoho z nejvýznamnějších objevů – nálezu největšího celistvého meteoritu na zemském povrchu. Zhruba 60tunový železný meteorit nazvaný podle nedaleké farmy Hoba West leží v Namibii asi 20 km západně od města Grootfontein. Byl objeven v roce 1920 zcela náhodou farmářem Jacobem Hermanem Britsem při orbě pole a dnes je tato národní památka Namibie přístupna přímo na místě objevu široké veřejnosti.

Tiskové oznámení z 27. května 2020.

Meteorit Hoba West byl objeven náhodně při orbě pole. Správce stejnojmenné farmy, Jacobus Hermanus Brits, obdělával kolem svého statku pole s pluhem taženým silnými voly. Z jeho vlastních záznamů není jasně určitelné datum objevu, ale pravděpodobně při jednom zimním obdělávání půdy roku 1920 (tedy mezi červnem a srpnem – Namibie je na jižní polokouli, tudíž zima je v těchto měsících) slyšel několikrát hlasitý skřípavý zvuk pocházející ze země, jak se hrany jeho pluhu zachytávaly o povrch meteoritu. Nakonec se nemohoucí vůl úplně zastavil a farmář začal zjišťovat, co jej zabrzdilo. Vlastními silami odhalil celistvý kus železné masy o rozměrech asi 3x3 metry obalené zeminou. Později s velkým úsilím odštípl jeho část, která se dostala do rukou těžařské společnosti South West Africa Company Ltd. se sídlem v Londýně. Podrobné zkoumání ve spolupráci s vědci ji dovedlo ke zjištění, že jde o meteorit železného původu.

Zkuste ulovit kosmickou stanici před Sluncem

Mezinárodní kosmická stanice ISS před Sluncem
8. dubna 2020.Autor: Petr Horálek.

Včera 8. dubna 2020 odpoledne nastal poměrně vzácný úkaz, fotografovatelný z úzkého pásu na území jižních, středních a východních Čech. Před slunečním diskem se na prchavcýh 81 setin sekundy ukázala silueta Mezinárodní kosmické stanice ISS. Kosmická stanice byla v době fotografování zhruba 575 km daleko a byla perfektně orientovaná ke Slunci tak, že se na snímcích ukázaly její solární panely. Podobných přeletů nás čeká na území Česka v následujících měsících více. Chtěli byste si také nějaký úspěšně zaznamenat?

Mezinárodní kosmická stanice ISS oblétá Zemi jednou za cca 90 minut ve vzdálenosti asi 400 km nad Zemí. Naše planeta se pod ní "podtáčí", takže vždy po přibližně dvou týdnech nastávají období, kdy se stanice objevuje nad našimi hlavami s pravidelností a poté zase viditelná není. V dobách viditelností večer a ráno ji můžeme pozorovat za soumraku a rozbřesku jako jasnou neblikající "hvězdu", která se přesouvá zpravidla od západu k východu. Pakliže je člověk v místě, kde se stanice promítne před Měsícem nebo Sluncem, v úzkém pásu na Zemi, může pozorovat a nafotografovat přelet stanice přímo před objektem.

Starlink nás připraví o nebe, jak jej známe

Družice Starlink z oběžné dráhy Země. Autor: SpaceX.

Nedávná fascinace ambiciózním projektem Starlink Elona Muska v podobě "vláčku" družic na obloze vyvolala všemožné reakce po celém světě, nevyjímaje ani ty od nadšenců hvězdné oblohy a astronomů samotných. Tyto reakce ovšem nejsou zdaleka optimistické, neboť dostojí-li Musk svému plánu, počet umělých satelitů se rozroste na více jak trojnásobek současné hodnoty, viditelných družic v jediný moment vzroste o jeden až dva řády a například pozorování v radiovém oboru bude nesmírně silně rušeno. Je tedy Muskovo poskytnutí celoplošného internetu na naší planetě družicovou cestou každému skutečně skvělá revoluce?

K roku 2019 je na oběžné dráze Země oficiálně 4987 umělých družic na různých výškách od zemského povrchu od několika stovek po několik tisíc kilometrů. Díky jejich různým velikostem, výškám a drahám kolem Země jich můžeme uvidět zejména za letních nocí, kdy nemizí v zemském stínu, klidně až sto družic za hodinu. Většina z nich je ale poměrně slabá a odhalí je až fotografie. Muskova ambiciózní síť Starlink má svým počtem více jak ztrojnásobit celkový výskyt družic na obloze, celkem má být vypuštěno na 12 000 družic Starlink do roku 2025. Navíc družice budou poměrně jasné, neboť zatím je SpaceX udržuje na nízké dráze mezi 340 a 1150 kilometry (jen pro zajímavost - Mezinárodní kosmická stanice ISS oblétá Zemi ve výšce přibližně 400 kilometrů). Z toho 7500 družic má létat v nejnižší z určených hladin a pro svou velikost je jistě budeme sledovat jako výrazné objekty.